Na svátek svaté Markéty, který připadá na 13. července, obyčejně započala sklizeň obilí z polí, nastalo období žní. Dříve než vyšla všechna čeládka do polí, obešel hospodář úrodu, aby okusil vyzrálost zrna. Ženci si nakuli kosy „hrabice“, připravili „knutly“ ke svazování snopů, žnečky a odebíračky pracovaly s hráběmi a srpy. Na pole odcházeli za ranního úsvitu a vraceli se až se západem slunce. Každému sekáči posečené obilí odebírala jedna žena, jež obilí odkládala, anebo ho současně pomocí slaměných povřísel vázala do snopů, které se pak skládaly do mandelů. Obilí se většinou před svozem do stodol nechávalo přímo na poli doschnout. Děti v průběhu sklizně přinášely všem v hliněném čepáku chladnou vodu na osvěžení. Období žní bylo kvůli úmorné práci v horkém počasí jedním z nejnáročnějších během celého hospodářského roku.
Z výzkumu J. Tomše, František Kuřina (narozen 1885), zapsáno 1975 v Blatnici pod Sv. Antonínkem
„Mandel býl 15 snopů. Mandel sa skládál proto z patnásti, že sa dál navrch jeden, ten předposlední, tož na ten předposlední sa dál navrch jeden, aby měl ten klásek stěk, dyž prší z teho mandela, a to sa dneskaj nedělá. Dávalo sa to podle toho, jak býl svaz, dyž býl svaz dúle, tož potem klásí šlo také dúle. Všecko obilé sa dávalo do mandelů, aj réž.

Převzato od http://web lidovákultura.cz