Mohutná vápencová stěna s portály jeskyně Býčí skála a lesní cestou vedoucí ke vchodu
Vstup do jeskyně Býčí skála v Moravském krasu. Foto: Gortyna, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

Kdo jede údolím Křtinského potoka mezi Adamovem a Křtinami, mine u osady Josefov mohutnou vápencovou stěnu s černým jícnem. Je to Býčí skála – jeskyně na katastru Habrůvky na Blanensku, která skrývá jeden z nejzáhadnějších nálezů české archeologie. A k dnešnímu dni se váže ještě jedno výročí: přesně před 106 lety, 21. listopadu 1920, tu jeskyňáři objevili téměř kilometr nového podzemí.

Jméno starší než býček

Mnoho lidí si myslí, že jeskyně dostala jméno podle slavné bronzové sošky. Není to pravda – název je podle místních jeskyňářů mnohem starší, možná o několik staletí. Vysvětlení se nabízí víc: pověsti o ohnivých býcích v podzemí, pasení dobytka, nebo prostě velikost skály, kterou předkové přirovnávali k mohutnému býkovi. Jeskyni dnes protéká Jedovnický potok, který se ztrácí pod zemí u Rudice a znovu vyvěrá u Josefova.

Lékař, který se stal otcem moravské archeologie

V 19. století se v přední části jeskyně, takzvané Předsíni, těžil písek a štěrk a dělníci při tom opakovaně nacházeli uhlíky, střepy a lidské kosti. Zaujaly Jindřicha Wankela, lékaře salmovských železáren v Blansku a vášnivého badatele, kterému se dnes přezdívá „otec moravské archeologie“. Už roku 1867 objevil v Jižní odbočce jeskyně stopy sídliště lovců sobů – lidé tu podle speleologů pobývali zhruba před 13 tisíci lety, lákala je stálá teplota kolem devíti stupňů a blízká voda.

Reklama

V létě 1869 prohrabávali rozkopanou půdu Předsíně bratranci Gustav a Arnošt Felklovi. U severní stěny našli rozbitou hliněnou nádobu plnou spáleného prosa a v ní bronzovou sošku býka. Je dutá, odlitá na hliněném jádře, dlouhá 10,1 a vysoká 11,3 centimetru, v očích měla nejspíš vsazené sklo. Pochází přibližně z 6. století před naším letopočtem. Soška se později dostala do Wankelovy sbírky a byla jedním z důvodů, proč se badatel do Předsíně vrátil.

Čtyřicet koster a useknuté ruce na oltáři

Na podzim 1872 kopal Wankel v Předsíni s povolením knížete Jana II. z Lichtenštejna a s horníky z jeho dolů. To, co odkryl, nemělo u nás obdoby. Pod vrstvou kamenů a pálených uhlíků ležely ostatky více než čtyřiceti lidí – kromě pěti mužů šlo podle jeho popisu o mladé ženy. Některým chyběla hlava, jiným končetiny. Mezi nálezy byly zbytky čtyřkolových vozů, bronzové nádoby, zbraně, zlaté a bronzové šperky, jantarové a skleněné korálky i kosti koní. Na kamenné desce, kterou Wankel považoval za oltář, ležely dvě ženské ruce s náramky a zlatými prsteny. V zadní části jeskyně našel i pozůstatky kovářské dílny.

Wankel nález vyložil jako „knížecí halštatský pohřeb“ – pohřeb velmože, s nímž byly obětovány desítky lidí. Pozdější badatelé přicházeli s jinými vysvětleními: rodová pomsta, masakr uprchlíků, přepadení obchodníků nebo zřícení stropu na ukryté lidi. Antropolog Milan Stloukal v roce 1981 napsal, že Wankelova teorie pohřbu s lidskými oběťmi neobstojí, i když přesvědčivé vysvětlení chybí. Archeologové Muzea Blanenska se dnes přiklánějí k představě jeskynní svatyně, kde se obětovalo a kde byli pohřbíváni význační lidé tehdejší společnosti. Jednoznačná odpověď ale dodnes neexistuje.

Poklad, který odjel do Vídně

Své nálezy Wankel vystavoval v Blansku, kde v budově předzámčí zřídil soukromé muzeum. Když se ale jako penzista stěhoval do Olomouce, neměl kam rozsáhlé sbírky dát. Česká a moravská muzea o ně podle blanenských historiků projevovala malý zájem, a tak přijal nabídku z Vídně. Soubor z Býčí skály včetně býčka je dodnes uložený v Přírodovědném muzeu ve Vídni (Naturhistorisches Museum). Kdo ho chce vidět blíž domovu, najde v expozici Cesta do pravěku Blanenska na blanenském zámku repliky býčka i rekonstrukci rituálního vozu.

Knížata, císař, potápěči i nacistická továrna

Býčí skála přitahovala návštěvníky dávno před archeology. Kníže Alois z Lichtenštejna ji navštívil v letech 1792, 1797 a 1801 a nechal vytesat pamětní desku, další deska připomíná návštěvu císaře Františka II. s manželkou 7. září 1804. Roku 1912 se pod hladinu Šenkova sifonu ponořil inženýr Nouackh v potápěčském skafandru – podle jeskyňářů šlo o první jeskynní ponor v Evropě. Za druhé světové války se německá armáda snažila z jeskyně udělat podzemní zbrojovku: srovnala a vybetonovala dno a odstřelila skalní výčnělky.

Dnešní výročí patří jeskyňářům. Dne 21. listopadu 1920 se jim podařilo elektrickým čerpadlem snížit hladinu Šenkova sifonu o necelé tři metry a objevit téměř kilometr Nové Býčí skály s podzemním tokem Jedovnického potoka. Celé spojení s Rudickým propadáním prošli speleopotápěči až 1. května 1991 – přechod měřil téměř sedm kilometrů.

Jak se do Býčí skály podívat

Jeskyně není veřejnosti běžně přístupná a od 1. října do 30. dubna je kvůli zimujícím netopýrům pro exkurze zcela uzavřená – patří k největším zimovištím netopýrů v Česku. Jedinou příležitostí jsou červnové Dny otevřených dveří, které pořádají dobrovolníci ze základní organizace České speleologické společnosti 6-01 Býčí skála pod záštitou Správy CHKO Moravský kras. Na rok 2027 je předběžně ohlásili na víkendy 12.–13., 19.–20. a 26.–27. června, rezervace mají spustit kolem 1. května. Vstupné se nevybírá, jen dobrovolný příspěvek, prohlídka trvá asi hodinu a v jeskyni je kolem devíti stupňů. Okolí skály je navíc na jaře kvůli hnízdícímu sokolovi stěhovavému částečně uzavřené, aktuální omezení zveřejňuje Správa CHKO.

Do podzemí Moravského krasu se ale dá i v zimě. V nedalekých Křtinách chystá jeskyně Výpustek o víkendu 28. a 29. listopadu Ďábelský Výpustek, mikulášskou hranou prohlídku, přístupné jeskyně a tipy na rezervace najdete v našem průvodci Moravským krasem. A když už budete v Blansku, stojí za zastávku i dřevěný kostel, který přijel z Karpat. Další akce v regionu hledejte v kalendáři akcí.

Zdroj: ZO ČSS 6-01 Býčí skála, Muzeum Blanenska, Blanenský deník, M. Stloukal, Anthropologie (Moravské zemské muzeum), Správa CHKO Moravský kras (AOPK ČR)
Foto: Gortyna, Wikimedia Commons, CC BY-SA 3.0

Reklama