Moravské Kopanice představovaly oblast, která byla vždy izolovaná od okolního světa a jakoby zapomenutá. A právě proto si toto místo udrželo svůj ráz až do dnešních dob, svou svébytnou kulturu, zvyky i nářečí. Čas jako by tu na svazích Bílých Karpat plynul pomaleji, nebo se spíš zastavil o sto let za zbytkem okolního světa.
Kraj to vždycky býval chudý, neúrodný a drsný. Všude, kam jen oko dohlédlo, byly samé hluboké lesy, pak rozlehlé pastviny a dál už jen nehostinné hřebeny hor. A sem tam se v krajině vynořila osamělá prostá chalupa. Stavení a samoty zde byla roztroušené po stráních
Svébytná zde byla také víra, protože se tu křesťanství mísilo s mnohem staršími vlivy. Ještě donedávna byly Moravské Kopanice, a zejména osada Žítková, sídlem silné tradice lidové magie. Některé ze zdejších žen totiž byly obdařené výjimečnými schopnostmi. Říkalo se jim bohyně a jejich umění bohování nebo bohyňování. Dokázaly léčit, pomáhat od nejrůznějších problémů a obtíží, dokonce i nahlížet do budoucnosti. Využívaly k tomu hlavně sílu léčivých bylin, které často sbíraly za svitu měsíce, aby podpořily jejich účinek.
Ačkoliv tedy místní silně věřili v boha, pomoc v nelehkých životních situacích všedních dnů, od problémů i zdravotních obtíží hledali u bohyň. Ty jim pomocí přírodního léčitelství a dalších svých schopností uměly pomoct.
Chcete-li vědět víc, čtěte na stránkách